|
Datum: 14.6. - 22.6.2002
Účastníci: Petr, Boris, Jirka, Karel ml., Karel st., Radek, Ivan, Franta
Ubytování: penzion (cca 2km jižně od Murs)
Cena ubytování : cca 24000 Kč za celý penzion - 7 noclehů
Doprava: autem cca 1600 km (přes Mnichov, Stuttgart, Freiburg, Mulhouse - kolem dálnice, Besancon, Lyon, Orange a Carpentras do Murs. Zpět po dálnici přes Orange, Lyon do Mulhouse a dál stejně jako příjezd)
Poplatky za dálnici ve Francii 12,8 € (Mulhouse - Lyon) + 20,4 € (Lyon - Orange)
Cílem naší cyklistické turistiky v červnu 2002 se stala Provence, jeden z nejpůvabnějších koutů jižní Francie. Tento kraj levandule, dobrého vína, pohodových lidí a v létě i Tour de France má vskutku pro našince na dvou kolech co nabídnout. Jako východisko našich cest jsme si zvolili Murs a ubytování v cca 2km jižně vzdáleném penzionu (objednáno přes Interhome)
1.Den - 15.6.2002
Murs - Joucas - Roussillon - Goult - Gordes - Murs
| DST 40 Km AVS - 20,2 km/h 660 vm |
|
Z penzionu vyrážíme po silnici D4 do kopce směrem na Murs.
Po krátkém stoupání odbočení doleva na D102 a sjezd dolů do vesnice Joucas a odtud chvíli po rovině a pak znovu do kopce po D102 směrem na Roussillon, kam po chvíli dorážíme. Roussillon je malebné městečko s typickými starými uličkami a hlavně známé svými okrovými skálami, které se zejména večer při západu slunce třpytí mnoha odstíny červenohnědé barvy. Z Roussillonu je překrásná vyhlídka na celou centrální část přírodního parku Luberon.
Prohlídka okrových lomů za 3 € nás nezlákala, takže pokračujeme dál po silnici D164 do Goultu. Zde si prohlédneme starobylý větrný mlýn, který je jako většina staveb v Provence z vápencového kamene.
Příjemným sjezdem po asfaltu po silnici D104 míříme ke Gordes. Ze spoda vypadá toto starobylé městečko, jež je vystavěno na skalním ostrohu, jako nedobytné orlí hnízdo. Po strmé silničce končící vrchařským spurtem se vyloupneme přímo v centru Gordes.
Snahu vyšperkovat si krátký odpočinek pivkem nám ale zhatí jeho cena (3,8 /0,25l), takže "na ionťák" pokračujeme ještě chvíli do kopce po D15 kolem Fontanille a pak dolů do La Poule a poslední stoupání dne až do Murs. Rozhovor s místním dědou při čekání v Murs na opozdilce je marný boj s jazykovou bariérou, takže jediné na čem se shodneme je chabý výkon Zidaneho a jeho party na MS v Japonsku. Při krátkém sjezdu k penzionu znovu obdivujeme údolí centrálního Luberonu překrásně vybarvené v západu slunce.
2. Den - 16.6.2002
Murs - Sault - Mont Ventoux - Malaucene - Venasque - Col de Murs - Murs
| DST 127 Km AVS - 18,7 km/h 2500 vm |
|
Při večerním rozboru předchozího dne a plánování trasy na den následující bylo rozhodnuto vzhledem k ještě poměrně plným kyblíkům fyzických i psychických sil vydat se na populární Mont Ventoux - častý dojezd etap Tour de France. Takže v 9:00 vyrážíme již důvěrně známým stoupáním do Murs a pak po D15 stále do kopce směrem na Soult.
Při stoupání se otevírají krásné výhledy na světlý kamenitý vrchol Mont Ventoux, stejně jako na okraj kaňonu řeky Nesque, který bude naším cílem pozítří.
Po zdolání nejvyššího bodu silnice D5 (u statku Hubert), na niž jsme se napojili, sjíždíme pohodovým klesáním až na vyhlídkovou D942 a pak téměř po rovině až do Soultu. Ve městě se tyčinková pauza trošku protáhne z důvodu dodnes neobjasněného defektu Karlovy duše, takže pokračujeme s velkým zpožděním za první částí naší skupiny (ta dojela do Soultu autem) po D164 směrem na Mont Ventoux. Zpočátku mírné stoupání se stále více zatahuje, ale horší než kopec je vedro + 37°C, takže vítáme každou chvíli, kdy se serpentiny schovávají v lese.
Neočekávanou překážku ve zdolávání vrcholu nám však připraví organizátoři automobilových závodů do vrchu, které se zrovna ve stejný čas nedělního odpoledne konají na části silnice (start v Budoinu a cíl nad křižovatkou u Chalet Reynard). Diskuse s traťovými komisaři připomíná hovor s Turkem, takže odbočíme doprava a penzion Chalet Reynard objíždíme (spíš obcházíme) po kamzičí stezce. Za cílem závodu se znova napojíme na silnici D974 a před námi je již posledních 5 km stoupání, které jsou však velmi výživné díky žhnoucímu slunci a rozpálenému asfaltu. Mont Ventoux znamená česky větrný kopec, ale ten den jaksi nefoukalo a vůbec obávaný nepřítel kolařů - vítr, se nám vyhýbal po celou dobu našeho ježdění v Provence. Těsně před vrcholem míjíme pomník Toma Simpsona, který zde v roce 1967 na následky vyčerpání (a zřejmě i dopingu) při jedné z etap Tour zemřel. Vyčerpaní jsme byli i my, takže nápis na silnici v těchto místech "Higway to hell" plně odrážel stav našich těl i duší. Je až neuvěřitelné, že tam kde my jsme se plazili rychlostí 6-8 km/hod, letěl Lance Armstrong při Tour de France 2002 tempem 20 - 25km /hod.
Přesto byl větrný kopec zdolán jak ani jinak nešlo a to ještě netušil, že některým z nás se tak zalíbil, že 6.den našeho putování (Avignon) si na Mont Ventoux opět vyrazí. Takže na vrcholu foto, vinný střik a pak úžasný sjezd na druhou stranu po super asfaltu.
Rychlostní rekordman Radek se řítil do údolí na horákovi 90,5 km/h. Pivo v útulné zahrádce (0,25l za 2 ) v levotočivé zatáčce na konci padáku před Malaucene bylo příjemnou tečkou za sjezdem.
Druhá část naší výpravy sjela z Mont Ventoux opět do Soultu a pak jak řekl nejmenovaný klasik víceméně z kopce plánovala dojezd až do Murs, ale toto prohlášení se ukázalo velmi optimistickým co se týče profilu, takže "víceméně" rovinatý terén byl zdolán připraveným automobilem Škoda Octavia TDI 4 x 4 s koly na střeše.Naše další pokračování kolem Le Barroux, Caromb, Mazan až k Venasque vedlo téměř po rovině, takže jsme se mohli trochu vydýchat před závěrečným stoupání na Col de Murs a pak už jen sjezd do penzionku.
3. Den - 17.6.2002
Rezervace Camargue
| DST 76 Km AVS - 22,2 km/h 10 vm |
|
Třetí den je vždycky krizový, takže jsme zvolili odpočinkovou túru kolem rezervace Camargue v deltě Rhony. Auty přesun do cca 100 km vzdáleného Villeneuve a pak do sedel a stále po rovině kolem mělkých jezer, která byla vytvořena naplaveninami z Rhony. Kolem divocí koně, býci, plameňáci, dokonce i jedno divoké prasátko zpestřovali celkem z cyklistického pohledu nepříliš zajímavou etapu. Pro milovníky a znalce fauny však lze vřele doporučit.
Cesta vede zpočátku po asfaltu až do Salin de Badon, pak postupně přechází v šotolinu a za pobřežním majákem v Gachelle (je zde infocentrum plus možnost občerstvení) se občas vyskytují i písečné duny. Nedaleko před St. Maries se otevře pohled na Středozemní moře, takže se chceme vykoupat, ale jak na potvoru to zde nejde - zrovna zde točí filmaři historický velkofilm a naše horská kola by jim příliš nezapadala do pojetí díla. Takže pokračujeme písečnými dunami až do St. Maries, zde koupačka v celkem málo slané vodě.
A na závěr zase silnice a rovina přes Pioch Badet, Le Menage a Albaron s jednou pivní zastávkou zpět do Villeneuve.
4. Den - 18.6.2002
Murs - St.Saturnin - Col de Liguiere - Monieux - Nesque - Villes - Abbaye de Senanque - Murs
| DST 103 Km AVS - 18 km/h 1930 vm |
|
Ráno je nad námi opět azurová obloha a hlavním cílem dne je projet kaňon řeky Nesque. Takže začínáme tentokrát krátkým sjezdem od Murs po D4 směrem na Les Yves. N družstvo se po chvíli odpojuje a pokračuje doleva po D60a přes Lioux kaňonem po D943 až do Monieux, kde se opět střetáváme - je to cesta s menším převýšením a určitě hezčí než trasa přes Col de la Liguiere.My pokračujeme po D4 až do Le Yves a potom doleva po D2 až do města St. Saturnin, kde si krátce prohlédneme historické centrum, vyjedeme k větrnému mlýnu a pak už jen stoupání ve žhnoucím slunci po D230 na Col de la Liguiere (998m).
Mírným sjezdem přes St. Jean pokračujeme až do Monieux, kde nás již čekají naši kolegové a v příjemné zahradní restauraci dáváme pivko a někteří i denní menu za 11 €.
Z Monieux pokračujeme po panoramatické D942 chvíli do kopce a pak již začíná mírné klesání přerušované častými vyhlídkami do kaňonu Nesque, z nichž zejména vyhlídka naproti 400 m vysokému skalnímu útvaru Rocher du Cire stojí za to. Silnice se často noří i do skalních tunelů, ve kterých chládek přijde obzvláště vhod. Celý sjezd končí ve Villes.
Dále pokračujeme chvíli téměř po rovině po D14a do Methamis a po D5 až k Venasque, kde odbočíme na D177 a hezkou soutěskou pokračujeme stoupáním až na sedlo Col de Cassieu. Po krátké tyčinkové pauze se spouštíme 3 km sjezdem dolů k Abbaye de Senanque - starobylému románskému zámku, kde Petrarca skládal sonety pro svoji milovanou. Potkáváme zde i naše bývalé bratry Slováky, kteří jsou rovněž na putování po Provence. Krátký odpočinek, který Ivan s Karlem vyplnili prohlídkou zámku a větší část mužstva se vydává zpět nahoru na Col de Cassieu, doprava na D177 a již známou cestou z prvního dne přes Murs domů. Spolu s Jirkou volíme cestu z Abbay de Senanque směrem na Gordes po strmých serpentinách, z nichž pohled na zámek vypadá jako z letadla. Správnou odbočku na les Bories (zde se mají nacházet kamenné chaty ve tvaru včelích úlů staré až 500 let) však nenacházíme, takže bloudění po bikerských stezkách končí na soukromém pozemku u statku les Busans, odkud nás zřejmě vlastník zmíněné nemovitosti vrací kousek zpět a my se napojujeme na D177 a stejnou cestou jako první den se vracíme domů.
5. Den - 19.6.2002
Moustiers - kaňon Verdon - Col d Aven - Col d Barris - La Palud - Moustiers
| DST 63 Km AVS - 17,1 km/h 2670 vm |
|
Ke kaňonu Verdon je to z našeho penzionu cca 100 km, proto volíme přesun auty až do Moustiers. Objet celý kaňon dokola během jediného dne vzhledem k času, který máme k dispozici by bylo hodně na krev, takže volíme trasu pouze po pravém břehu Verdonu (silnice D952 a vyhlídková D23). Z Moustiers, vesničky jež se nachází přímo pod úpatím strmých skal, jedeme chvíli z kopce a po odbočení na D952 začíná celkem příjemné stoupání kolem kaňonu. Z prvních serpentin se nabízí pěkný výhled na průzračně modrou vodu přehrady Croix, do níž se řeka Verdon vlévá.
Po chvíli vjíždíme do soutěsky samotného kaňonu Verdon. Často zastavujeme na četných vyhlídkách a obdivujeme dílo, které zde příroda vytvořila - pohledy dolů na samotné dno kaňonu jsou jedinečným zážitkem.
Po zdolání nejvyššího bodu na silnici D952 (sedlo Col de Aven - 1032m) sjíždíme do městečka La Palud a zde odbočíme na vyhlídkovou silnici D23. Po D23 dál klesáme, takže pracně získaná výška je ztracena a po cca 3 km sjezdu začínáme opět stoupat kolem kaňonu nahoru. Vzhledem k tomu, že nemáme podrobnou mapu této oblasti, netušíme jaký kopec na nás číhá za penzionem Chalet de la Malin. Až pohled na vrchol Collet Barris (1459m) pod nímž se těsně vine silnička nás postaví před jasnou skutečnost - bude to pěkný prďák nahoru. Někteří dokonce zvažují otočit a jet zpět do La Palud po známé cestě, ale tyto kacířské myšlenky nakonec nenalezly pochopení, takže všichni pokračujeme strmými serpentinami nahoru.
Boj s kopcem, sluneční výhní a sama se sebou nakonec všichni dovedli do vítězného konce a sjezd zpět do La Palud je zaslouženou odměnou za předešlé utrpení.
Před La Palud si dáváme pivní občerstvení v zahrádce u penzionu (dokonce v půlllitrech jako v Česku: 1/2l = 4 €), pak opět stoupání již po D952 přes La Palud na Col de Aven a závěrečný sjezd po rozpáleném asfaltu do Moustiers.
6.Den - 20.6.2002
Murs - Venasque - Avignon - Fontaine de Vaucluse - Joucas - Murs
| DST 114,5 Km AVS - 20,6 km/h 990 vm |
|
Předposlední den putování po Provence je naším cílem historické město Avignon. Během večerní přípravy, která se protáhla hodně přes půlnoc se rozdělujeme na tři skupinky: jedna vyrazí do Avignonu pouze autem, další už na kole (do Avignonu přes Venasque) a třetí, přestože tomu nikdo večer nevěří, má v plánu dojet do Avignonu "zkratkou" přes Mont Ventoux, kde na ně prý čekají nevyzvednuté šutry.A tak se také stalo - za ranního kuropění Pedro s Jiřím nevyspalí, lehce ovínění a pod záminkou toho, že si poprvé zapoměli vzít na památku kámen z vrcholku, vychutnají Mont Ventoux po druhé.
Druhá skupina vystoupá na Col de Murs, odtud sjezd do Venasque (známý ze druhého dne ale v obráceném směru)a krátká návštěva této starobylé typické provensálské vesnice.
Z Venasque jedeme téměř po rovině po hlavní silnici D28 přes Pernes, Saturnin les Avignon do Avignonu. Kupodivu se před papežským palácem opět všichni setkáváme a společně vyrážíme na prohlídku (11 € ) celého komplexu historického centra Avignonu včetně procházky po proslulém Avignonském mostu (je sice světoznámý, ale náš Karlův most je mnohem krásnější).
Naše cesta zpět z Avignonu vede po hlavní N100 přes Chateauneu, Le Thor do Isle, kde odbočíme na D25 a pokračujeme až do města Fontaine de Vaucluse. Před městečkem podjíždíme překrásný viadukt a dál přejedeme přes most nad řekou Sorgue a stále na kolech pokračujeme po turistické cestě do kopce až k světoznámému vývěru řeky Sorgue. Nikdo neví odkud ta říčka vlastně pramení, ale prostě zničeho nic vytéká ze skalní průrvy krásná modrozelená voda.
Takže chvíle kochání, focení a pak zpět po cestě do města, krátká koupačka v pěkně studené vodě (asi tak 2 cm) řeky Sorgue a pokračujeme po D24 až na hlavní N100. V Coustellet odbočíme na D2 a pokračujeme kolem Gordes až do Joucas, kde začíná závěrečné stoupání do Murs a pak už jenom krátký sjezd k penzionu.
7. Den - 21.6.2002
St´Martin d´Ardeche - Laval - Aven de La Forestiere - Vallon Pont d´Arc - Pas du Mouse - St´Martin d´Ardeche
| DST 72,5 Km AVS - 21,1 km/h 1080 vm |
|
Poslední den vyrážíme auty s koly na střeše a naším cílem je projet kaňoň řeky Ardeche. Cestou konečně aspoň na chvíli spatříme jako blesk jedoucí TGV a dojíždíme až do St´Martin d´Ardeche, kde nasedáme na kola. Přejedeme starý železný příhradový most přes řeku Ardeche a po D901 téměř po rovině až do Laval, kde odbočíme na D174 a pak už do kopce přes Orgnac l´Aven až k jeskyni Aven de La Forestiere.
Za 6 € si prohlédneme krápníkovou jeskyni s anglickým výkladem od mladé Francouzky, která nemůže věřit, že stalagmity, stalagnáty a záclonové krápníky v českých jeskyních jsou několikanásobně delší než jejich. Pěkně vymrzlí z jeskyně pak pokračujeme sjezdem po D579 do Vallon-Pont-d´Arc, kde odbočíme doprava na vyhlídkovou silnici D290, která se vine po levém břehu řeky Ardeche, která se postupně stále víc a víc zařezává do kaňonu. Zastavujeme u překrásné přírodní kamenné brány Pont d´Arc a dáváme koupačku v čisté a teplé vodě řeky spolu s mnoha dalšími Francouzi.
Je zde nádherně a jedinou vadou na kráse je ta spousta lidí. Do cíle poslední etapy nám ještě zbývá zhruba 35 km, takže ač neradi musíme vylézt z vody a kolmo pokračovat dál kaňonem. Zdoláme poslední docela výživné stoupání na Pas du Mouse a pak už jen krásný sjezd zpět do St´Martin d´Ardeche. Zde jako odměna docela dobré pivo v zahradní restauraci hned vedle parkoviště, naložení kol a cesta zpět do penzionu k Murs.
|