Španělsko Andalusie 9.6.– 18.6.2014

Ubytování: Apartmány v Dúrcalu a Rondě

Doprava: Letecky Vídeň Malaga i s koly, půjčení dvou aut v Malaze

Strava: Vlastní vaření a španělské hospy

Cena: cca 21000,-

Účastníci: Petr, Jirka, Franta, Boris, Ivan a Ruda

Nápad vyrazit letos na naši zahraniční cestu do Španělské Andalusie se začal rodit již při loňské říjnové dotočné. Při tomto posezení u piva promítáme fotečky a rozebíráme naši poslední akci a kujeme plány kam vyrazit příště. Zprvu bylo několik variant, žádná však nebyla jasným favoritem. Vše se ale změnilo, jakmile Petr, náš ředitel většiny zájezdů, zjistil, že v Andalusii uprostřed pohoří Sierra Nevada se nachází kopec zvaný Pico Veleta, na který se dá s kolem vyjet. Se svými 3398 m je to snad nejvyšší místo v Evropě rozumně kolmo dosažitelné. Přemluvit alespoň dalších pět lidí pro tuto akci byla pro Petra hračka. Jeho argumentům, že každý opravdový biker již na Pico Veleta byl a že je to plynulé pohodové stoupání po asfaltu jen trošku delší a že roky nám přibývají, zkrátka nešlo odolat. Dohodli jsme se rychle i na pevném termínu v první polovině června 2014. V lednu 2014 jsme přes airberlin.com zakoupili za 5200,- letenky z Vídně do Malagy a zpět, přičemž v ceně byla i přeprava zavazadla s kolem. V únoru jsme zamluvili přes Booking.com dva apartmánky. Jeden v Durcalu (5 nocí za 510 euro), který měl být našim východiskem pro bikování po pohoří Sierra Nevada. Druhý jsme zabukovali v Rondě (4 noci za 360 euro), protože pár dní jsme chtěli strávit i v okolí tohoto turisty hojně navštěvovaného města. V únoru jsme zaplatili přes rentalcars.com i půjčení dvou autíček Citroen Berlingo u Firefly (na 9 dní dvakrát 5171,-). Při dvou květnových sezeních u Kmotra jsme naplánovali trasy, které pak Ruda překlopil do map. Snad největším problémem všech přípravných aktivit bylo uložit zčásti demontované kolo do krabic a vyjít se do 23 kg limitu leteckého přepravce. Naše obavy z překročení váhového limitu nakonec vedly k tomu, že Jirka musel oželet svoje konzervy a párečky a nechat je doma. Nicméně i složité balení kol jsme nakonec v neděli před odjezdem zvládli, takže brzy ráno v pondělí vyrážíme bratrovou Toytou Previa s vlekem naloženým krabicemi s koly do Vídně, abychom stihli odlet v 6:45. Všichni jsme byli tak trochu v očekávání jak vše klapne. Při minulých štacích jsme měli totiž vše zařízené od Kudrny a protentokrát jsme si vše plánovali sami. Průběh celé akce však proběhl bez větších problémů, za což patří především dík Petrovi, který vše do nejmenších detailů promyslel, vše potřebné zjistil na internetu a pak i precizně naplánoval.

Na letišti ve Vídni vše proběhlo hladce. Dokonce i všechny naše zavazadla s koly byla těsně v povoleném limitu a bez problémů odbavena. Vzhledem k ledabylé kontrole odbavujícího chlápka ze společnosti Niki by se dal možná i váhový limit překročit. Ale kdo to mohl dopředu vědět. Tři a půl hodinový let do Malagy za jasného počasí nám umožnil prohlédnout si pohoří Sierra Nevada i z ptačí perspektivy.

Menší vrásky na čele nám udělal až pronájemce aut Firefly v Malaze na letišti. Nejdříve nás slečinka za pultem nekompromisně vypoklonkovala ven s vysvětlením, že musíme mít lístek s pořadovým číslem jako v české spořitelně k přepážce. To jsme po kratším hledání příslušné krabičky s lístky bez problémů napravili. Trochu delší byla diskuse kolem ceny za půjčení aut. Mysleli jsme si, že 5171 Kč za auto zaplacených přes rentalcars.com bude cena konečná, ale nakonec jsme podepsali smlouvu, kde byly další příplatky za pojištění čelního skla, 2.řidiče, plnou nádrž a jakési další poplatky. Vše probíhalo přes kreditku a po návratu ze Španěl byly peníze za plnou nádrž rychle odečteny, takže v podstatě žádný problém nebyl a jednání Firefly korektní a rychlé. Cena za pronájem jednoho auta (bez nafty) se nakonec dostala na cca 9400 Kč.

Cestou z Malagy do Dúrcalu jsme se díky husté dopravě samozřejmě navzájem ztratili, ale navigace nás bez problémů dovedly kolem 16.hodiny k vile Casa de Aurora. Vlastní ubytování v luxusním apartmánu, kterému jsme vzhledem k interiérovému vybavení říkali Konopiště, proběhlo i přes jazykovou bariéru bezproblémově. Miguel neznal ani slovo anglicky a tak jediným dorozumívacím prostředkem byla řeč těla a překladač v mobilu. Po vyložení zavazadel a ubytování složíme i kola, která dokonce přežila bez jakékoliv újmy leteckou přepravu. Vyzkoušíme i osvěžující vodu v bazénu a kolem půl sedmé vyrážíme na první španělské kilometry.

Rozhodneme se pro okruh údolím Lecrín, kterým protéká řeka Torrente. Přes vesnici Niguelas, která leží v údolí nejvýše, bychom měli dál stoupat až k vyhlídce Rinconada (2150 m) a zpět do Durcalu. Tento okruh by měl měřit něco kolem 35 km s převýšením téměř 1400 m. Z Niguelas však začíná hned strmé šotolinové stoupání a je nám jasné, že celý okruh nemáme šanci tento den absolvovat. Ve strmých šotolinových serpentinách vystoupáme z 800 metrů do 1200 a přestože je slunce ještě nad obzorem otočíme to zpět do Niguelas.

Tady se stavíme na zahrádce malého bistra a pod slunečníky poprvé ochutnáváme místní pivo Alhambra a k němu Tapas – malé občerstvení v podobě oliv, sýrů či sušené vepřové šunky. Toto drobné pojedení, které se podává ke každému pivu, budeme mít možnost ještě mnohokrát ochutnat a obdivovat. Pohodový podvečer zakončíme v našem apartmánu u červeného vína

2.den úterý 10.6. Dúrcal - Niguelas - La Rinconada - Niguelas - Dúrcal

5.den pátek 13.6. Monachil - Pico Veleta - Monachil

6.den Sobota 14.6. Přejezd Dúrcal - Ronda

7.den Neděle 15.6. Ronda - El Burgo - Ronda

10.den Středa 18.6 Přejezd Ronda - Malaga a odlet