Švýcarsko

Švýcarsko 14.6.– 23.6.2013

Ubytování: Kempy ve Sv.Mořici, Ringgenbergu a v Konstanzi

Doprava a strava: Polopenze s Kudrnou

Cena: 13 470

Účastníci: Karel, Petr, Franta, Boris, Jarda, Radek, Ivan a Ruda

1.den Sobota 15.6. Sv.Mořic - Suvretta loop - Glunna - Sv.Mořic

DST 30 Km

AVG 12,2 Km/hod

1142 vm

RT 3:05

Cyklistická trasa 2205542 - powered by Bikemap

Po několika balkánských štacích se letos konečně dočkali i ti příznivci našeho cyklokroužku, kteří toužili navštívit země ležící na západ od našich hranic. Cílem se nakonec stalo Švýcarsko. Po drobné úpravě původně Kudrnou navrženého itineráře nakonec vybereme bikování ve třech oblastech této krásné země. První dny strávíme v okolí Svatého Mořice, pak byla vybrána oblast Bernských Alp a zakončení celého cyklovýletu na návrh Borise strávíme v rovinatém kraji kolem Bodamského jezera. Předpověď počasí na celou dobu pobytu byla poměrně příznivá a tak jediné obavy vzbuzovaly neověřené zprávy o množství sněhu v některých alpských průsmycích, kam jsme měli namířeno. Noční přejezd Rakouskem a zčásti i Německem proběhl díky řidičskému umění Karla od Kudrny bez jakýchkoli problémů a tak krátce po osmé hodině ranní přijíždíme do kempu Olympiaschanze ve Svatém Mořici, kde bychom měli strávit tři noci. Kemp je téměř prázdný. Pouze několik karavanistů je známkou toho, že sezona v tomto vyhlášeném středisku ještě nezačala. Kemp leží zhruba v nadmořské výšce 1750 m a je jasné, že rána zde budou docela chladná. Postavíme stany, lehce posvačíme a krátce po desáté vyrážíme vstříc prvním švýcarským kilometrům.

Absolvovat bychom měli zhruba 60 kilometrový okruh zvaný Suvretta Loop, který se obtáčí kolem vyhlídkových vrcholů Piz Nair (3022 m) a Piz Ot (3044 m). Vede údolími Val Suvretta a Val Bever a díky scenériím kolem jej kudrnovský rodokaps avizuje jako snový single-trail. Po perfektně značené cyklostezce vystoupáme lesem k jezeru Staz a pak mírně s kopce kolem řeky Inn dojedeme do Celeriny.Před vesnicí si všichni vyfotíme starobylý kostelík svatého Jana, který údajně pochází již z 11. století. Velká věž tohoto kostela je po zásahu bleskem roku 1682 v původním vyhořelém stavu a zajímavě tak dokresluje stáří tohoto objektu. Snad je nejstarším kostelem v údolí Horní Engadin, v němž leží Svatý Mořic, Celerina, Samedan a několika krásnými jezery protéká i řeka Inn.

Z Celeriny už začínáme prudce stoupat cyklostezkou č.671 dlouhými serpentinami směrem k Alp Laret a čím více stoupáme, tím jsou krásnější výhledy na velkou část údolí Horního Engadinu. U vysílače, jehož elektrickou spotřebu zajišťují solární panely aktuálně dodávající 37 kW, končí výhledy do údolí a my dojíždíme k zemědělské usedlosti Alp Laret ve výšce 2103 m. Tady dáme první krátkou tyčinkovou pauzičku a pokračujeme dál už jen po šotolině směrem k lyžařskému středisku Marguns.

Dolní stanice několika lanovek se nachází ve výšce 2278 m. Je tu pusto prázdno a i veškerá občerstvovací zařízení jsou zavřená, takže pokračujeme po šotolinové cestě dál. Po rozměklé cestě teče z tajícího sněhu hodně vody a tím, že je to stále více do kopce, začíná být problém to ušlapat. Protože tlačím stále častěji, tak mi čelo našeho malého pelotonu v zatahujícím se stoupání ujelo a k chatě Gluna dorazím se značným zpožděním.

Nahoře u chaty ve výšce 2456 m je nám všem jasné, že další stoupání už bude jenom po sněhu. Chata je zavřená a tak poobědváme z vlastních zásob a přemýšlíme co dál. Vzhledem k tomu, že bychom měli vystoupat až do 2650 m a pak několik kilometrů tlačit kola sněhem údolím Val Suvretta ve výšce cca 2400 m než se dostaneme do dalšího níže položeného údolí Val Bever, vzdáváme původní záměr objet celý Suvretta Loop. Otáčíme a vracíme se stejnou cestou zpět jakou jsme sem vystoupali.

Po dojezdu zpět k vysílači volíme pokračování sjezdu pěšinou strmě klesající až do St. Moritz. Jedna z ostrých vraceček na této pěšině se stala i místem, kde začaly naše četné pády v průběhu celého švýcarského putování. Radek si narazil rameno o příčný odvodňovací kanál přes pěšinu poté, co se nevyrovnal se strmostí sjezdu a ostrou zatáčkou.

Zbytek sjezdu do města už proběhl bez problémů. Akorát nám bylo trochu divné, že na ulicích postává spousta lidí. Že by to bylo uvítání našeho skromného cyklotýmu se nám nezdálo a až po několika dotazech jsme se dopídili pravdy na koho vlastně ti lidé čekají. Shodou okolností totiž vedla ten den jedna z etap Závodu okolo Švýcarska právě Svatým Mořicem a vzhledem k tomu, že Roman Kreuziger byl též účastníkem tohoto závodu, rozhodli jsme se zde počkat a trochu mu zfandit. Ivan se dokonce postavil doprostřed křižovatky pod značku pro chodce aby všechny závodníky viděl z bezprostřední blízkosti. Kupodivu to ani žádnému z policejních doprovodů a pořadatelských vozů nevadilo. Po několika minutách se skutečně přiřítili první závodníci a s malou ztrátou za chvíli i celý peloton. Prosvištěli kolem nás tak rychle, že jsme ani Romana nezaregistrovali.

Naši zkrácenou etapu jsme již nijak nenastavovali a tak po 30 km jsme se po čtvrté hodině ocitli opět v kempu. Pohodové a teplé odpoledne v kempu nám znepříjemňovali střelci na asfaltové holuby. Soutěžili pod přilehlým olympijským můstkem a rány z jejich brokovnic se rozléhaly celým kempem až do setmění.

2.den neděle 16.6. Sv.Mořic - Bernina pass - Poschiavo - Sv.Mořic

DST 58,4 Km

AVG 13,8 Km/hod

1100 vm

RT 4:47

Cyklistická trasa 2200161 - powered by Bikemap

Druhý den pobytu ve Svatém Mořici změníme program a oproti plánu vyrazíme na trasu, která byla původně plánována o den později. Ráno je totiž jasno a předpověď počasí slibuje krásný celý den, zkrátka „paradička“ jak nazval tento začínající den Boris. Rozhodneme se pro výjezd na Bernina pass, pak absolvovat downhill dolů do Poschiava a cestu zpět do sedla absolvovat vyhlášeným vláčkem Bernina expres. Přesně v 9:15 startujeme a naše cesta vede zpočátku po stejné cyklostezce jako den první.

U jezera Staz dlouho diskutujeme, zdali už zde dát na terase přilehlého penzionu pivo a kávičku. Azurová obloha a zasněžené alpské vrcholy vypínající se nad jezerem skutečně skýtají až kýčovité obrázky a toto místo přímo vybízí k delšímu zastavení. Ale většina mužstva chce pokračovat dál, takže pokračujeme příjemnou lesní cyklostezkou č.672 až do Pontresiny. Tato vesnice patří vedle Svatého Mořice k nejvyhlášenějším zimním střediskům v údolí Engadinu.

V Pontresině začíná pozvolna stoupání stejnojmenným údolím na Bernina pass. Cyklostezka se vine kolem řeky Flaz, jež je pravostranným přítokem Innu kousek pod Svatým Mořicem. Stoupáním nás stále doprovázejí výhledy na bělostné majestátní ledovce pod Piz Bernina (4049 m) a Piz Palu (3901 m). A protože je neděle, tak se kolem řeky často utábořily i skupinky švýcarských či italských rodin a piknikují v tento krásný den.

V místě s názvem Morteratsch se křižuje železnice Bernina Expresu s řekou Flaz a pod kamenným viaduktem se valí po obrovských šutrech její zpěněná voda. Na rozlehlém parkovišti poblíž je spousta aut a autobusů a je zřejmé, že se dnes mnoho lidí vydalo na turistický výšlap pod Piz Palu. My však pokračujeme kolmo dál po cyklostezce k průsmyku, Ivan s Radkem dorazí zbývající stoupání po frekventované silnici a zbytek týmu pokračuje po šotolinové cestičce až k poloprázdnému jezeru Lago di Bianco, které leží téměř ve stejné výšce jako Passo Bernina (2307 m).

Je kolem poledne a tak na terase restaurace Cambrena dáváme hrachovou polívku s chlebem (8 Franků) a k tomu pivo za 7,6 Franku. Po obědě nás čeká sjezd na jižní stranu sedla do Pochiava (1014 m). Radek, Boris a Ivan volí cestu po silnici, ostatní se vydáváme po šotolinové cestě na vychvalovaný downhill z Alp Grum do Poschiava.

Na cestě leží místy ještě spousty sněhu a tak první metry sjezdu musíme často tlačit. Na rozcestí kousek před vyhlídkovou restaurací Alp Grum (2091 m) však sníh definitivně končí a tak dojezd na toto místo je v pohodě. Z terasy kamenné restaurace Belvedere je překrásný výhled do údolí Val Poschiavo. Máme tak trochu obavy, aby nám neujel vláček z Pochiava zpět na Bernina Pass, tak se dlouho nezdržíme a jedeme dolů.

Sjezdík je opravdu hodně ale hodně příkrý, ale po šotolince se to dá. To horší přišlo o něco později. Kousek za osadou Cavagliola se šotolina změní v kamení a kopec je ještě prudší. A přicházejí i první pády, které na strmé „kamzičí“ stezce vypadají docela hrůzostrašně. Až na Petrova naražená žebra a drobnější oděrky u ostatních však nezanechaly horších následků. Na tento tzv. parádní downhill je skutečně potřeba fullíky a být obalen chrániči od hlavy až k patě, aby si to člověk mohl bez obav užít.

Nicméně se živí a skoro zdraví dostáváme na nádraží v Poschiavu, kde už nás netrpělivě očekávají silniční kolegové. Červený Bernina expres dorazí zanedlouho, příjemný výpravčí nám pomůže s koly do nákladního prostoru speciálního cyklovagónu a přesně podle jízdního řádu v 15:40 vyjíždíme zpět nahoru na Bernina Pass.

Jízda vláčkem skutečně stála za to. Absolvovali jsme sice jen část z celé unikátní trasy, která začíná v italském Luganu a končí ve švýcarském Churu, ale i tak se nám naskytly krásné výhledy na okolní čtyřtisícovky, blankytně modrou hladinu několika jezer a úžasně se vinoucí železnici úzkými tunely či po zatočených viaduktech.

Z vláčku vystoupíme na nádraží v Diavolezza, které leží už kousek pod sedlem Bernina Pass. Cestu zpět do Pontresiny volíme po asfaltu, takže během pár minut jsme dole, kde se opět napojíme na cyklostezku č.672. V lese se ale na rozcestí rozdělíme, neboť si nejsme jisti, která cesta je ta pravá. Karel, Radek a Ivan pokračují po lesní cestě přímo do Mořice. Zbytek mužstva pokračuje k jezeru Staz, kde se stavíme v penzionu u jezera, kde jsme ráno dlouho váhali, zda si dát pauzu na kávu či ne. Na zahrádce pod slunečníky si za 7,8 franku dáme velké pivo a pak už jen dojezd do kempu, kde nám kuchař Karel připravil k večeři vynikající brokolicovou polévku a k tomu maso s rýží.

3.den pondělí 17.6. Sv.Mořic - Samedan - Bever - Zembers da Suvretta - Sv.Mořic - jezero Silvaplana - Sv.Mořic

DST 61,7 Km

RT 4:02

AVG 16,1

1060 vm

Cyklistická trasa 2199948 - powered by Bikemap

Poslední den našeho pobytu ve Svatém Mořici se rozhodneme absolvovat okruh Suvretta loop v opačném směru, než jaký jsme zvolili první den a uvidíme kam nás sníh pustí. Ivan s Radkem zvolí výjezd na Malojapass (1815 m). Z kempu vyrážíme v 9:45. Ve městě se napojíme na cyklostezku č.671, která vede po asfaltové silničce a kopíruje tok řeky Inn. Přes Celerinu a Samedan dojedeme až do Beveru, kde cyklostezka opouští tok řeky Inn a zahýbá do údolí Bever. Asfalt se změní na příjemnou šotolinku a cesta začíná mírně stoupat podél říčky Beverin, jež protéká celým údolím, které je chráněno programem UNESCO. U penzionu Spinas, kde jsme momentálně jedinými hosty, si dáme na zahrádce za 5,8 F lahvové pivo a po chvíli pokračujeme o něco prudším stoupáním dál.

Údolí se postupně stále více a více rozevírá a nám se tak naskýtají pohledy na okolní zasněžené vrcholy Piz Muoattas (2914 m) a Piz Spinas (2868 m). V jednom místě vyrušíme sviští rodinku, která se předtím vyhřívala na balvanech. Jak nás zmerčí, tak se vmžiku až na jednoho hlídače schovají mezi šutry. Rozhodneme se, že si zde dáme oběd z vlastních zásob. Sviští hlídač nás celou dobu z uctivé vzdálenosti pozoruje a občas varovně zapiští, aby svou tlupu varoval před nezvanými hosty.

Po dojezdu k opuštěné salaši, která se nachází ve výšce 2145 m chvíli zvažujeme další pokračování trasy směrem do údolí Suvretta. Znamenalo by to vzhledem k strmému kopci vytlačit či spíše vynést kola po kamzičí stezce až do výšky cca 2600 m, kde zcela určitě bude plno sněhu. Nikomu se do toho nechce a tak stejnou trasou jako jsme vystoupali k salaši sjíždíme dolů do Beveru.

Odtud se vracíme po cyklostezce, která vede proti proudu řeky Inn po jejím pravém břehu. Do kempu přijedeme kolem půl čtvrté. Radek s Ivanem se ještě z Malojapass do kempu nevrátili. Ze střelnice se ozývá jedna rána za druhou a tak si po krátkém občerstvení prodlužujeme dnešní etapu směrem k jezeru Silvaplana. Jezero je z obou stran sevřené okolními třítisícovkami, a tak je zde vítr během dne skutečně čerstvý a prý i dobře predikovatelný. A toho samozřejmě využívá množství wind a kite surfařů, jejichž auta, stany a vlastní sportovní náčiní tvoří pestrobarevný cirkus na samém břehu jezera. Chvíli se kocháme větším či menším uměním těchto milovníků větru a vody a pak dokončíme objezd jezera a kolem vesnice Surlej se vrátíme zpět do kempu. Mezitím se již naši dva kolegové vrátili z Malojapassu.

Poslední večer v tomto kempu ve Svatém Mořici Radek otevře kouzelnou krabici s vynikajícími makovými rohlíčky, které nám již pravidelně několik posledních let peče jeho zlatá tetička. Střelci na asfaltové holuby už přestali pálit a tak je v kempu konečně klid. Večer si díky rohlíčkům , vydatné Karlově večeři a zajímavému západu slunce, jehož paprsky si stále nacházejí cesty mezi okolními horskými štíty, užijeme i trošku déle a promyslíme i první etapu v Bernských alpách. Nakonec nám to bylo ale houby platné, protože opět sníh nás přinutil velmi změnit itinerář.

4.den úterý 18.6. Grimsel pass - Meiringen - Brienz - Ringgenberg

DST 62,3 Km

RT 2:10

AVG 29,9 km/hod

350 vm

Cyklistická trasa 2205584 - powered by Bikemap

Po snídani rychle naložíme kola do přívěsu a kolem osmé vyrážíme na přesun do oblasti Bernských Alp, což by mělo být něco kolem 250 km. Před jezerem Silvaplana odbočíme doprava do kopce a po přejetí průsmyku Julierpass (2284 m) se v Churu na chvíli svezeme po dálnici, než znovu začneme opět stoupat. Přes Oberalpass (2040) dojedeme do Andermattu, odkud se dá přes 16 kilometrový Gotthardský tunel dostat do Itálie. My však odbočíme směrem na Sustenpass, což by mělo být naše výchozí místo startu dnešní etapy.

Všimli jsme si již v Andermattu, že směrové tabule na Sustenpass jsou s dodatkem „uzavřeno“, ale pokračujeme ve výjezdu do kopce s tím, že na kole průsmyk třeba projedeme. Ve vesničce Meien se stavíme v bistru a od barmanky se vyptáváme na možnost projetí Sustenpassu. Ta nám ale jasně vysvětluje, že včera spadla lavina, silnice je zasypaná a průsmykem nelze projet. Dá nám malou mapku s okolními průsmyky a vyznačí na ní ty, které jsou kvůli sněhu uzavřeny. Bohužel Sustenpass (2240) patří mezi ty uzavřené. Nabízí nám dokonce i nocleh s tím, že zítra už to bude průjezdné. My však nasedáme do našeho mikrobusu a pokračujeme do kopce zjistit jak to s tou lavinou vlastně je. Majitelka bistra nad naším rozhodnutím nechápavě kroutí hlavou. Vyjedeme až k místu zvanému Sustli, kde je pár stánků se suvenýry a bufet. Je krátce po poledni a jsme cca 1900 m nad mořem. Přes silnici je závora se zákazem dokonce i pro pěší. Chvíli se dohadujeme, jestli to risknout, sundat kola a pokusit se průsmyk přejet. Nakonec ale představa toho, že bychom mohli skončit s pokutou či v nějaké švýcarské base, nás od této varianty odradí. Promyslíme náhradní variantu vyjet autem na Grimselpass, který je cca 70 km daleko a zde nasednout na kola a po silnici sjet údolím Haslital dolů do Innertkirchenu, což je místo, kam jsme měli dojet i ze Sustenpassu. Karel tedy otočí mikrobus i s vlekem a jedeme zpět dolů do Andermattu.

Pokračuje tak naše vyhlídková jízda přes další průsmyky překonávající 200 km dlouhou alpskou brázdu. Toto zlomové údolí vytvořila zpětná eroze řeky Rhony na západě a Předního Rýna na severovýchodě. Dlouhé stoupání nás zavede na průsmyk Furkapass (2431 m), jež zde současně tvoří i rozvodí mezi Středozemním a Severním mořem. Je zde krásný výhled na Rhonský ledovec i na údolí, do kterého následně sjíždíme a v němž pramení řeka Rhona. Dole v 1700 m u osady Gletch padají i návrhy, že bychom mohli do sedel naskočit zde a nahoru na Grimselpass (2165 m) vyjet kolmo, ale tento návrh nemá dostatečnou podporu a tak Karel musí VW Transportera trápit ještě do jednoho stoupáku.

Nahoře vyložíme kola, dáme lehkou svačinku a po silnici, jež je v tuto dobu stále obklopena vyfrézovanými sněhovými barierami začínáme třicetikilometrový sjezd do Innertkirchenu. Po staré soumarské stezce, po níž kdysi kupci ze Švýcar přes tento průsmyk dopravovali sýr Sbrinz na severoitalské trhy, není pod sněhem ani památky.

Nicméně kaskádu přehrad a elektráren Oberhasli máme ze shora jako na dlani a na jedné z přehradních hrází si dáme i krátkou kochací pauzičku. Prudký sjezd po kvalitní silnici umožňuje i některým z nás vylepšit si svoje rychlostní rekordy – v jednom tunelu to šlo rozjet i na 90 km/hod. Po dojezdu do Innertkirchenu překonáme krátký houpáček a poté zase mírně s kopce pokračujeme až do města Meiringen, kde na zahrádce jedné restaturace u vlakového nádraží dáváme oběd a pivo. Nyní jsme klesli do nadmořské výšky cca 600 m a tak se i značně oteplilo. V malém supermarketu hned u silnice koupíme na večerní posezení zdejší víno a zbytek cesty do kempu Au Lac v Ringgenbergu frčíme už jen po rovině kolem jezera Brienzersee.

Kemp leží přímo u jezera pod strmými skalami, takže hluk od silnice sem vůbec nedoléhá. Karel vybral pro naše stany prostornou loučku hned vedle domu majitelů kempu a tak máme vše při ruce i včetně malé restaurace, kterou před večeří krátce navštívíme. Teplého večera si po chladných nocích ve Svatém Mořici užíváme při vínečku i trochu déle. Plánujeme, jak zdolat převýšení následující královské etapy našeho švýcarského putování, jež by nás mj. měla zavést pod severní stěnu Eigeru a při sešupu dolů z části kopírovat proslulý sjezd světového poháru ve Wengenu.