Třeboňsko 2004

Třeboňsko 21.6. – 28.6.2004

Ubytování: penzion a chatky v Chlumu u Třeboně

Doprava a strava: auta a vlastní strava

Účastníci: Pavel a Míla, Petr a Ilona, Jarda a Vlaďka, Pepa a Maruška, Franta a Mirka, Radek a Alice, Víťa a Radka


1.den pátek 27.8.2004 Chlum - Nová Huť – Krabonoš – Nová Ves nad Lužnicí – Dvory nad Lužnicí – Halámky – Rapšach – Nový York – camp Tušť – Paříž – Klikov – Chlum.

Vydařená víkendová akce tak jak ji viděl Pepa

DST 53 Km

150 vm


Cyklistická trasa 793108 - powered by Bikemap


2.den sobota 28.8.2004 Chlum u Třeboně – Staňkov – Mirochov – Lutová – Stříbřec – Stará Hlína – Rožmberk – Břilice – Třeboň – naučná stezka – Majdalena – Lutová – Kopaniny – Chlum

DST 62 Km

130 vm


Cyklistická trasa 793129 - powered by Bikemap

Vstával jsem po osmé. Franta s Mirkou už byli vzhůru. Ostatně Franta byl vzhůru prakticky celou noc. Neustále odcházel a vracel se do chatky. Pak něco hledal v kabele. Vytahoval věci a zase je cpal zpět. Mirka se ho ptala, co hledá. Ale Franta neodpovídal a přehraboval věci dál. Pan učitel stanovil čas odjezdu na desátou. O chvíli později své rozhodnutí změnil a museli jsme být nastoupeni už o půl.

Nevěřil jsem, že 16 lidí je schopno jet v jednom balíku. Už odjezd byl problémem, ale nakonec se zdařil. Pan učitel mě stanovil závěrečným jezdcem, a tak jsem se ploužil až na konci celého hada. Ale vyhovovalo mi to. Aspoň jsem se nenudil a mohl si jet, jak rychle uznám za vhodné. Přes Staňkov jsme přejeli směrem k lesu a šlapali na Mirochov. V této vesnici Vítu zaujal vypuštený rybník, ale přejet ho si netroufal.

Následovala Lutová, kde jsme trošičku zabloudili a museli se z návsi vrátit cca 500 m směrem na Hradec a na cyklostezku 1035. Dále jsme projeli Stříbřec, kde jsem zkušeně nastavil Mirce na cyklocomputeru funkci Auto. Před Stříbřeckým mostem byla zastávka v Hospodě Emy Destinové. Ta hospoda musí být úplně nová, protože si ji ze svých cest nepamatuji a na čtyři roky staré mapě není také uvedena. Dali jsme si s Maruškou jedno pivo dohromady, protože nebylo v cene zájezdu a každý si je musel platit sám.

Vyzýval jsem Víťu nebo jiného dobrovolníka, aby přejel přes lávku na ostrůvek uprostřed nedalekého rybníka. Nikdo se ani nepokusil.Peloton se zase rozjel a vyrazil. Na zastávku u pomníku Emy Destinové nebyl čas. Ani informace o vorařství nezaujaly. Fotografové jen přibrzdili na silničce mezi rybníky, aby pořídili pár exkluzivních záběrů. Zastavil jsem také (musím přece jezdit až na konci) a společně jsme s Mílou určovali rostliny na hladině. Poznal jsem pouze stulík. Další šábí, které trčelo nad vodu jsme definovali jako vodní jetel. Radka nás později opravila, že to byl rdest.

Přejeli jsme hlavní silnici ve Staré Hlíně a po polňačce šlapali směrem k Rožmberku. Zde panu učiteli upadl přední blatník a muselo se opravovat.Přes hráz nejvyššího rybníka jsme dojeli k informační tabuli. Než si kluci přečetli něco z historie, zastavil nedaleko nás borec na kole smykem, což Víta komentoval slovy: "Hézký, Papoušek. Ty máš asi bohaté rodiče, že ti mohou každý den kupovat nové pláště." Borec nereagoval. Asi viděl, že je nás víc.

Přes Břilice jsme dojeli do Třeboně a začali hledat hospodu, kde bychom pojedli. Jarda nás dovedl k restauraci U pláže. Kola jsme převedli dozadu a před sluníčkem se schovali do stínu pod stříšku okolo atria.Příprava jídla trvala dost dlouho, ale i tak jsme si dopřáli na závěr i palačinku. Já se zmrzlinou, ti spořivější jen s marmeládou.


3.den neděle 29.8. Chlum u Třeboně – hráz Hejtmanu – hraniční přechod v lese – Schlag – Litschau – Hormanns – Haugschlag – hraniční přechod u Nové Bystřice – Nová Bystřice – Peršlák – Pod Smírčím vrchem – Staňkov – Chlum

DST 45 Km

460 vm


Cyklistická trasa 793144 - powered by Bikemap

Vstávali jsme už po půl osmé. Franta s Mirkou tentokrát ještě leželi a já už vyrážel na záchod. Měl jsem štěstí bylo volno, ač v chatce č. 2 už byli všichni na nohou. Pedro snídal. Hlasitě něco chroupal a ani si nevšiml, že jsem ho zdravil. Musel jsem si postěžovat Iloně a požádat ji, aby zjednala nápravu. Nanosili jsme věci do auta, posnídali, vyhodili krabici okurek a mohli vyrazit. Pan domácí mohl být spokojen, že jsme chatky uvolnili pro další hosty včas. Ti už stáli u brány a domáhali se vstupu. Ještě že jsem pečlivě prostudoval návštěvní řád a věděl tudíž, že za každou započatou hodinu po 9:30 si pan domácí účtuje 100 Kč. Stihli jsme to včas. Kolegové. kteří bydleli v hlavní budově se vypotáceli o něco později, ale i tak včas.Mohli jsme vyrazit. Opět první kilometr jsem hledal ten nejlepší posez. Zadek mě bolel, ale po několika minutách se otlačil a byl klid. Lesem jsme se dostali k hranicím a museli policistům předložit pasy. Ještě že mi Maruška neujela, protože všechny doklady mela v kapsičce právě ona. Kousek za hranicemi jsme zastavili u velkého opracovaného kamene s pěti obrázky. Bohužel popis pod nimi byl jen v němčině a tak jsme nepochopili, o co jde.

Dál jsme jeli po pěkných asfaltových silnicích a cestách přes Schlag, Litschau, Hormanns až do Haugschlag. Zajímalo by mě, co všechny ty shlagy znamenají. Navíc se toto slovo objevuje i v názvech na české straně. Například Pfafenschlag, Peršlák. Nezjistili jsme to ani na Frantově Ipaqu, který měl plukovník samozřejmě sebou. Překladač nám nabídl jen výrazy "rána, bití".

V Haugschlagu nás většina postávala v mírném svahu nad křižovatkou, když tu se náhle vyřítilo to velké hyperaktivní dítě a se svým kolem šílenou rychlostí proletělo mezi všemi zúčastněnými. Zmíněný svah využilo jako skokanský můstek. Vyšlapali jsme do prudkého svahu nad vesnici. Marušku jsem opět tlačil a podařilo se nám předjet několik cyklistek. Včetně Šťastné ploutve! Tak jsem překřtil Ilonu, která svoji levou ruku musí jen opírat o řídítka a je jí prakticky k ničemu. Jen překáží. Navíc ji sádra převažuje doleva, protože je o něco těžší než Ilona sama.

Před hraničním přechodem u Nové Bystřice jsme se vyfotili u panáka, kterého místní postavili z velkých válcových balíků slámy. Pan Ustohal zase fotil. Lehal si na silnici, komponoval záběr a nakonec foťák s nastavenou samospouští musel postavit až do středu vozovky. Při rychlém přemístění od hledáčku k focené skupince si málem rozšlápl brýle.

Ještě krátká zajížďka k vilkám s krásnými skalkami. Radka se pokoušela vyjmenovat všechny vysazené květiny. Ty které neznala, znal Víťa. Obzvlášť nás zaujal krkounek malolistý. Přejeli jsme do Čech.

Na oběd jsme se zastavili v restauraci na náměstí. Podařilo se nám zabrat několik stolků na zahrádce. Frantovi jsem podržel místo na sluníčku a sám se obětavě uklidil do stínu. Ploutvička sádrou shrnula na zem oběd Rakušákům, kteří se cpali u vedlejšího stolku. Pojedli jsme a chtěli zaplatit. Vedro se stávalo neúnosným. Vrchní ale nešla a nešla. Už jsme chtěli odejít bez placení, ale nakonec to stihla. Karel s Jitkou se rozhodli, že odtud pojedou přímo do Třebíče. Pedro to ohodnotil jako nepovolený trénink a vymýšlel spoustu důvodů, proč je Karlovo rozhodnutí špatné. Na jedné z křižovatek v Bystřici projel Víťa těsně před náklaďákem a krouhl zatáčku před Vlaďku. Tato zareagovala pádem na vozovku. Ještě že ne pod kola kamionu. Vyjeli jsme na kopec s golfovým hřištěm a školou. Až zbohatnu, tak se sem budu jezdit učit hrát golf. Zatím jsem aspoň pedálem objel zaparkované mercedesy a BMW zbohatlíků. Následoval dlouhý sjezd k Peršláku. Cestou jsme potkali část výpravy z cestovky Vertikála.

Před hotelem Peršlák jsme se opět fotili. Pan Ustohal opět umístil digitál doprostřed silničky a vůbec mu nevadilo, když okolo něj projížděli cyklisté. Zvláště nebezpeční byli ti jedoucí svrchu.

Od nejsevernějšího bodu Rakouska jsme už jen šlapali a šlapali. Pod smírčím vrchem jsme se nemohli dohodnout kudy dál. Většina chtěla jet po modré, která slibovala 10,5 km do Chlumu. Víťa s panem učitelem ale stanovili jinou trasu pro cyklisty, která měla být jen 8 km. Nutno přiznat, že měli pravdu. Víťa na další cestě sjížděl z cesty do lesa, šišky se za jeho zadním kolem rozstřikovaly do vzdálenosti snad až deset metrů. Přeskakoval klády, mizel a zase se objevoval na vedlejších cestách. Dojížděl hlavní skupinu a za vybranou obětí prudce zabrzdil, takže brzdy zakvílely a vybraný nešťastník se málem skácel z kola. Nejraději jsem Kožaka viděl cca 500 m před sebou. Jen tak jsem si mohl být jistý, že se mi nic nestane. V Chlumu jsme se rychle převlekli, Víťa se polil několika kýbly studené vody. Pak už jsme se jen rozloučili, naskákali do aut a odjeli domu. Po několika kilometrech nás předjeli Řezáči, za Jindřichovým Hradcem i Kačírci.