|
Ubytování: Kudrnovské chalupy v Einbenthalu a Gerníku, ve Svaté Heleně v soukromí a penzion v srbské Bela Crkva Doprava: Kudrnovský mikrobus a jedno auto Účastníci: Petr K., Boris, Radek, Ruda, Franta, Luboš, Petr L., Robert, Jarda a Drahoš Po roční přestávce způsobené Covidem jsme pokračovali v našich zahraničních cestách. Hlasování na podzim roku 2019 vyznělo vcelku jednoznačně pro cestu do rumunského a srbského Banátu a tak jsme s Kudrnou koncem září vyrazili. Protože nás nakonec bylo 10 tak část z nás cestovala kudrnovským mikrobusem s osvědčeným řidičem a kuchařem v jedné osobě Karlem a tři jsme jeli autem. Kudrnovský rodokaps označil cykloputování po Banátu stupněm 3 v jejich šestistupňové stupnici a každý by jej měl po kratším rozježdění bez problémů absolvovat. Realita některých etap však byla jiná. Měly nás i trochu varovat formulace v rodokapsu typu „většinou jetelné“ či „no SPD“. Z avizovaného ubytování v kudrnovských chalupách se v prvních dvou destinacích vyklubaly velmi zchátralé objekty bez tekoucí vody se suchými záchody a docela omezený životní prostor pro jednotlivé účastníky zájezdu. Možná i tak trochu zanedbávaná hygiena byla jednou z příčin nepříjemného moribundusu obsahující prvky úplavice, horečnaté zimnice a kamení v žaludku a kterým jsme si postupně téměř všichni s různou intenzitou prošli. 1.den neděle 25.9. Přejezd do Einbenthalu
Přejezd do oblasti rumunského Banátu přes Bratislavu, Szeged, Arad až k Dunaji vedl z velké části po dálnici a zejména po té rumunské to docela rychle odsýpalo. Až závěr kolem Dunaje a závěrečný výjezd úzkou silničkou s do Einbenthálu nás trochu zpomalil a tak jsme dorazili do místa našeho prvního ubytování až za tmy. Posezení a večeře u Kocmanů a zejména zajímavé povídání pana Kocmana o 200 let staré historii příchodu Čechů do této oblasti i o neveselé současnosti našich krajanů v tomto zapomenutém kraji bylo příjemným zakončením dlouhého dne. Potěšil ho darovaný novinový článek o Banátu, který vyšel bezprostředně před naším odjezdem v Deníku. Ale jeho reakce k paní, jež v článku vystupovala jako ústřední postava včetně fotografií, však vyvolala úsměv na jeho tváři a komentář „No to je ta pravá co by měla vyprávět jak to v Banátu chodí…“ však dále nechtěl rozvádět. A tak jsme pozdě v noci ani moc nevnímali neutěšený stav baráčku, který byl naším prvním místem v Banátu, kde jsme spali. I docela stísněný prostor pro 11 lidí nebyl po celodenní únavě a vydatné večeři překážkou pro rychlé usnutí.
2.den neděle 26.9. Einbenthal - Bigar - Dunaj
Ráno v Einbenthalu začínalo jasnou oblohou a i předpověď na celý den nenapovídala, že by se něco mělo změnit. Pro ranní hygienu jsme měli k dispozici venkovní štokrle s umyvadlem a 20 l kanystr s vodou a WC v podobě polorozbořené kadiboudy. Bohatá a chutná snídaně opět v domečku u Kocmanů zahnala chmury ze vstávání a ranního umývání. Pan Kocman nám všem podepsal zakoupené knížky o hisorii Banátu, jejichž byl on sám autorem. Po kratší diskusi volíme MTB variantu trasy do Bigaru, který by měl být hlavním cílem dnešní etapy. Kudrnovský rodokaps popisoval Bigar, jednu z českých vesnic v rumunském Banátu, jako poutní místo se zachovalým římskokatolickým kostelíkem.
A tak v 10:00 vyrážíme polní cestou po žluté turistické značce do kopců nad Einbenthálem. Zprvu jetelné stoupání se však po chvíli zatáhne a v sedle zůstává jen lepší část našeho malého pelotonu a zbytek první 3 km tlačí. Ve stoupání se podaří vyřešit i drobný technický problém se spadeným a zaseklým řetězem u Drahošova kola, jež byl nováčkem v našem cykloteamu. Pak se cesta narovná a zvlněným terénem se dá slušně jet. V lese je ale na cestě již hodně spadaného listí,takže se nedalo odhadnout jaký povrch se skrývá pod lupením a proto je potřeba stále velkého soustředění na zvládnutí občas velmi strmých sjezdíků. Aby lepší část teamu nemusela na zbytek neustále někde čekat, tak se rozdělíme. Leadři pokračují dál do Bigaru, zbytek si dá v lese lehký oběd z vlastních zásob a z určitým zpožděním po stejné trase jak čelo pelotonu pokračuje dál. Závěrečný prudký sjezd do Bigaru není žádná vášeň, cesta je rozbitá od lesní mechanizace a ve spojení s velkými šutry je pak nutno často sesednout. Nedobrý pocit ze sjezdu umocní ještě nepříznivá zpráva od nejrychlejších o zavřené hospodě v Bigaru.
V sluncem rozpáleném Bigaru nás u kostelíka čeká Pedro a potvrzuje špatnou zprávu o zavřené hospodě. Chvíli posedíme před kostelíkem, odkud je pěkný výhled na jediné dvě ulice ve tvaru kříže. Bigar byl založen v roce 1827. Vesnice se rozprostírá na jižních svazích ve výšce cca 500 mnm. Římskokatolický kostelík vybudovaný v roce 1876 stojí v centru vesnice a je zasvěcen svaté Trojici.
Ani se nechce věřit, že tato vesnice měla začátkem minulého století kolem 800 lidí. Dnešní liduprázdný dojem místa na chvíli naruší pouze dva výrostci. Jeden sedlá motorku nejasného původu a ten menší velmi obratně zvládá malou buggynu. Většímu z nich se pranic nelíbí, že jej fotím a tvrdě se vyžaduje nějakého povolení. Odpověď, že mám povolení od presidenta jej vůbec neuspokojí - asi očekával povolení v peněžité formě.
A tak se po chvíli odpočinku vydáváme na dlouhý asfaltový sjezd dolů k Dunaji. Drahoš s Jardou a Petrem vyrazili již dříve s tím, že dojedou zpátky do Einbenthalu a přivezou auto až do Gerníku, místa našeho dalšího ubytování. Znamená to pro ně ale ujet dnes na kole celkem skoro 90 km oproti našim 41 km, které jsme absolvovali my, co jsme skončili s cyklistikou dojetím k Dunaji.
U Dunaje už nás čeká Karel tak naložíme kola a po silnici, která kopíruje levý břeh Dunaje pokračujeme směrem na Gerník, kde máme zabukováno v kudrnovské chalupě ubytování na 3 noci . Cestou hledáme nějaký vhodný pub, kde bychom si dali pozdní oběd a počkali na kolegy, kteří přijedou z Einbenthalu. Otevřených hospod ale kolem silnice moc není ale nakonec máme štěstí. Pizzeria Vesuvio ze zeleným kobercem na podlaze zahrádky vypadá dobře a tak zastavíme na večeři.
Kluci ale s druhým autem stále nepřijíždí, tak opouštíme pizzerii a proti zapadajícímu slunci pokračujeme kolem Dunaje dál směrem ke Gerníku. Stavíme se v místě, odkud je krásný pohled na zapadající slunce a siluety hradu Golubac. Po chvilce focení nakonec dorazí s oktávkou i Jarda, Drahoš a Petr a tak již docela potmě pokračujeme po rozbité cestě až do Gerníku.
Po chvilce hledání kudrnovské chalupy v docela rozlehlém a potemnělém Gerníku slavíme úspěch. Tentokrát máme k dispozici o něco větší objekt s dvěma ložnicemi a jakousi společenskou místností s kamínky, kde nakonec ale složíme naše kola. Přestože jsme přijeli poměrně pozdě o večeři nepřicházíme. Hostitelka Maruška v průjezdu baráčku nedaleko od našeho příbytku připravila stůl s pestrou směsicí místních specialit a zajistila tak, že večer uléháme s plnými bříšky a natěšení na den následující.
3.den pondělí 27.9. Garnik - Moldovita - Carbunari - Sopotu Nou - Garnik
4.den úterý 28.9. Gernik - Ravensca - Gernik
5.den středa 29.9. Gernik - Svatá Helena
6.den čtvrtek 30.9. Svatá Helena - Bela Crkva
7.den pátek 1.10. Bela Crkva okruh
8.den sobota 2.10. Bela Crkva - Ram - Jezero - Ram - Bela Crkva
|
